Kdo neviděl neuvěří…. kdo viděl a jezdil, přijede znovu

Hned od začátku bych chtěl říci, že můj pohled na závod je subjektivní, nikoliv objektivní. Po několika letech pořádání závodů Grand Prix Prague, které jsme pořádali v Brandýse n.Labem jsme se rozhodli zkusit nejenom jiné prostředí, ale také změnit název na Czech Grand Prix. Dali jsme tedy hlavy dohromady s Radkem a Michalem Bokem a hurá do Hrotovic. Myslím si, že jsou lidé, kteří do závodu CZGP ani nevěděli, že nějaké Hrotovice existují. Přesto to rozhodně není žádná ves, ale malé pěkné městečko a asi nejznámější z něj je hotel Sport, který je častým cílem mnoha velkých společností, jako ideální zařízení pro různá školení a podobně. Výhodou je, že hotel nabízí vše, co potřebujete k jakémukoliv setkání. Prostory určené právě pro školení a přednášky, mnoho možností sportovního vyžití a nakonec pochopitelně i několik restaurací a barů. A to nemluvím o bazénu a bowlingu. Bohužel i takový kolos má však nevýhody, problém se signálem pro mobilní telefony a také internetové spojení nebylo ideální. Také souběžné akce dalších skupin v hotelu nebyly zrovna ideální. Termín závodů jsme ponechali v listopadu, akorát koordinace s ostatními závody byl oříšek. Nakonec všechno vyšlo na víkend od 6. do 8. listopadu. Takže v tomto víkendu nemohli hoteloví hosté využívat především velkou multifunkční halu, ve které jsou dva tenisové kurty a volejbalové hřiště. Sítě zmizely a tartan překryly koberce, na kterých vyrostla atraktivní závodní trať o rozměrech 32 x 20m. Depo jezdců bylo v těsné blízkosti dráhy a asi by se do něj vešlo dvojnásobné množství jezdců. 
Na místo konání jsem dorazil osobně až v pátek, ale už ve čtvrtek večer dorazil do místa závodů realizační tým Lestr Models ve složení Vašek Strupek jun. a „šéf časomíry“ Jaromír Valášek. Pomohli se stavbou dráhy, nainstalovali měření, audio, zkrátka a dobře si udělali „fóra“ na páteční dopoledne, kdy byla poslední příležitost různých úprav před samotným zahájením měřeného tréninku. No a potom se už jen jezdilo a jezdilo...

Tribuna jezdců

Atraktivita velkého závodu je daná vyšší účastí jezdců a pochopitelně i známými jmény v této kategorii. V kategorii MODIFIED se prezentovalo k závodům 29 jezdců a na startovní listině se objevila taková jména jako jsou Toni Rheinard a David Ehrbar z Německa, Steen Graversen z Dánska a Mario Sowka z Rakouska. V kategorii Stock, jejíž pravidla odpovídala oblíbené sérii Speed Passion Challenge, se potom prezentovalo pětačtyřicet startujících v čele s René Klocknerem z Německa a Gaborem Forai z Maďarska. Je pochopitelné, že se tohoto závodu zúčastnila celá česká i slovenská jezdecká špička. Dokonce přijel i můj oblíbenec „dědek“ Juraj Hudý. Hned mě bylo jasné, že na tribuně bude veselo.
Včetně slovenských jezdců tak byla účast ze zahraničí silnější než domácí, což je myslím velká škoda. Vidět špičkové evropské jezdce v akci, zvláště ve finálových jízdách, byl opravdu zážitek. Je proto zarážející, že účast neodpovídala ani počtu přihlášených na internetových stránkách. Úplně špatně je potom fakt, že se někteří jezdci nedokážou ani omluvit. Jelo se na Moravě a přesto by jste hledali moravské jezdce ve startovním poli velice obtížně. Ještě, že jsou fandové takový „mladíci“ jako Toník Pospíchal a Tonda Groh z Brna.
Co potřebuje český nebo moravský jezdec k tomu, aby se zúčastnil takového závodu?? Nepotřeboval být ani člen RCACR, ani licenci jezdce. Proto lze tento závod z hlediska účasti hodnotit jako průměrný.

Toni Rheinard - jezdec evropské špičky

Na páteční odpoledne bylo naplánováno šest měřených tréninkových jízd. Aby se všechno stíhalo ve stanoveném časovém harmonogramu, museli jezdci opravdu věnovat maximální pozornost modelům i nabíjení. Tady neplatilo u nás známé „ještě nemám nabito“. Povedlo se a krátce po devatenácté hodině byl konec. První byl Steen Graversen a následně domácí Michal Bok, kteří se do „toho“ naplno opřeli a zajeli výsledek s devatenácti zajetými okruhy. Dali tak silné konkurenci docela pěkný „gól do šatny“ a hoši tak měli přes noc o čem přemýšlet. Sobotu zahájilo poslední kolo měřených tréninků a po nich už se rozjely kvalifikace. S každým dalším kolem kvalifikace se zvedala úroveň, zlepšovaly výsledky, zkrátka a dobře bojovalo se doslova o každou vteřinku. Dráha byla dostatečně dlouhá, jezdci při jednotlivém startu měli delší rozestupy a tak se rozhodčí ani moc nezapotili. Občas napomenutí, jinak se dá říci, že kvalifikace byla bez problémů. Je zbytečné se rozepisovat o výsledcích, kdo má zájem, určitě si je na internetu našel a také na některých portálech byly uvedeny. Takže spíše pár poznámek. V kategorii Modified se nejlepším výsledkem sobotních kvalifikací mohl pyšnit David Ehrbar. Tento u nás málo známý jezdec jezdil velice dobře a hlavně bez sebemenší chybičky. Ovšem Toni Rheinard mu opravdu šlapal na paty, a tak mezi prvním a druhým byl odstup celých osm setin vteřiny. Z našich se v té úplné špičce pohyboval jen Michal Bok, který dokázal soupeřům konkurovat. Nikdo další z našich bohužel devatenáct okruhů nezajel. V kat. Stock sváděli těsné souboje naopak dva z našich známých jezdců Jakub Plechač a Zdenko Kunák, oba jezdci LESTR Models. V minimálním odstupu ale byli René Klöckner z Německa a Gabor Forrai z Maďarska. S ohledem na předepsané stejné motory u všech jezdců, byly rozestupy na špičce startovního pole opravdu minimální.

Hotovo, zítra nás čeká poslední kvalifikace a tedy i poslední možnost se zlepšit. Takže se ošplouchnout a hurá na večerní raut, který pořadatelé pro přítomné jezdce a jejich doprovod připravili. Bohužel, někteří jezdci nečekali na slavnostní zahájení – že by velký hlad – a vtrhli do připravené jídelny jako velká voda. Chyba personálu, který ponechal vstup do jídelny otevřený. Slavnostní přípitek odpadl. Raut byl spíše pánského ražení s výborným gulášem a ořezem uzené kýty. Bylo toho dost pro všechny, akorát míst v jídelně bylo málo. V hotelu v té době probíhaly další jiné akce a to bylo opravdu znát. Ani přísun plzeňské „dobroty“ nebyl zrovna rychlý. Prostě, všechno se dá ještě zlepšit. Následný turnaj v bowlingu se nesl ve velmi přátelské atmosféře a v duchu fair-play, což někdy na dráze…. no vždyť to znáte. Nakonec vyhrál výběr vedený Steen Graversenem, ale na výsledky se hledělo až v druhé řadě. Hlavní byla dobrá nálada, dostatek dobrého pití a příjemně strávený večer. Někteří potom pořádali trojboj u barového pultu v nočním baru a tak jsem bohužel v půl čtvrté ráno byl vzbuzen. Nechtěl jsem sice poslouchat velice osobní rozhovor dvou našich jezdců s dámami, ale konal se velice hlasitě před mými hotelovými dveřmi. Nakonec to neskončilo pro kluky dobře, vrátili se do baru. No a potom už jsem mohl dospávat.

To byl jistě nějaký netaktní provokatér, co dal Jirkovi na stůl tu ceduli! 

Neděle začala „posledním zvoněním“ pro některé jezdce, jelo se poslední kvalifikační kolo. Nic zvláštního se neudálo, pár jezdců si oddechlo, zůstali ve finále, kde už byli, a pár jezdců litovalo „trochu“ delšího večera. Kvalifikace skončila a od 11 hod se potom jela tři kola finálových jízd. Hned při první finálové jízdě jsem si s Láďou Šulcem řekl, sakra krásná dráha, ale… Namotaný technický úsek hned po startovní rovince nám dával pěkně zabrat a po pravdě řečeno byl, vyjma finálových jízd obou finále A, sporem pro mnoha jezdců. Bohužel i pro nás, kterým se stala hromada havárií v prvních zatáčkách hrůzným snem. Většinou sledujete první 3-4 jezdce, aby mezi nimi nevznikla kolize, a uniká vám problém jezdců na dalších místech. Takže pánové, kteří se zabýváte stavbou dráhy, po startovní rovince je lepší dlouhý a bezproblémový oblouk a potom si už dělejte, co chcete. Finálové jízdy se jedou po 10ti jezdcích a tady už se bojovalo opravdu na ostří nože a občas i na tribuně bylo dusno. Napomínání, už i tresty „Stop and Go“, pořád bylo co řešit. Musím však jezdcům poděkovat za velice korektní jednání, to samé bohužel nemohu někdy říci o jejich doprovodu. Ale to už k tomu patří. Od první do poslední jízdy se bylo na co dívat, ať už se jednalo o finálové jízdy finále A, nebo i ty ostatní. Finále A v obou kategoriích sklidilo zasloužené ovace po každé finálové jízdě. Ve většině finálových skupin se rozhodovalo o vítězi až v poslední jízdě. Pěkné drama pro všechny jezdce, rozhodčí i diváky. Krátce k jednotlivým finálovým skupinám.

Tribuna v průběhu finálové jízdy.

Modified
Finále C – Jakob Zundel z Rakouska rozhodl o vítězství hned v prvních dvou jízdách a pokaždé porazil Vaška Strupka – po delší době opět on-road, teprve druhý závod na koberci, ještě ke všemu s Lipolkama a novým autem, ehm, příště to snad bude lepší.
Finále B – také tady nedal dánský jezdec Danny Eyde-Nielsen nikomu šanci a dokázal vyhrát všechny tři finálové jízdy. Na druhém místě skončil Juraj Hudý, který nedal šanci dalším střelcům jako Jirka Janoušek, Jiří Mára apod. Hodně „ostrá“ skupina.
Finále A – tady se bylo opravdu na co dívat. První finálovku vyhrál Toni Rheinard, ale celou dobu mu jezdil „na zadku“ Steen Graversen. Dojeli v odstupu necelých 2 setin vteřiny. Druhou jízdu vyhrál překvapivě mladíček David Ehrbar, a tak se čekalo na třetí finále. To mělo dohru u stolku rozhodčích, protože 5 kol před cílem přestal počítat personál vedoucímu jezdci Davidovi. Po trochu ostřejší výměně názorů přišel na řadu rozum. Vysvětlil jsem všem, že se nejedná o ME a překontroloval se PT Davida, který fungoval. Soupeři si podali ruce a já měl dobrý pocit. Dopočítala se kola za souhlasu všech jezdců a o vítězi bylo rozhodnuto, stal se jim překvapivě mladý německý jezdec David Ehrbar. Na druhém místě skončil Toni Rheinard a třetí loňský vítěz z Brandýsa n.L. Steen Graversen. Bramborovou sice získal domácí borec Micha Bok, ale kdo by ji nebral. Ještě se zmíním o pátém místě, které získal letošní Mistr ČR z asfaltu Zdeněk Hamák.

Mario Sowka z Rakouska s mimořádně atraktivní karoserií!

Stejně dramatické boje ovšem přinesly i finálové jízdy v Stock kategorii.
Finále E – Honza Blahovský měl v kvalifikaci smůlu a tady si to vynahradil. Vyhrál s převahou všechny tři finále a šel si pro pohár. Za ním skončil domácí jezdec Stanislav Čech.
Finále D – souboj do posledního finále, který pro sebe rozhodl slovenský jezdec Daniel Žák z Nitry. Domácí jezdec Jaroslav Vala se jenom smutně koukal na plaketu vítěze.
Finále C - tady si to rozdali dva rakouští jezdci a z ceny pro vítěze se radoval Werner Schmitzer, jeho kolega Toni Stangl skončil druhý.
Finále B – vítězství v poslední finálovce patřilo Lukášovi Vopatovi z Teamu Airspeed a tím vyhrál i celé finále. To bylo slávy, dokonce jeden nejmenovaný jezdec ze stejného týmu i vystřízlivěl. Na druhém místě skončil slovenský jezdec Igor Křivek.
Finále A – taky finále, které zvedlo diváky ze sedadel. Hned v první finálové jízdě Jakub Plechač startující z druhé pozice neudržel při startu nervy na uzdě a hned po oznámení 10 vt. do startu se „ulil“. Šup na poslední místo na startovním roštu a hned bylo veselo, dokonce i jednomu z pořadatelů jsem musel vysvětlit toto pravidlo. První jízdu vyhrál celkem s přehledem Zdenko Kunák. Druhá jízda však byla trochu jiná a vynikl v ní rakouský jezdec René Klöckner, který porazil Zdenka o necelé tři setiny vteřiny. Rozhodovalo poslední finále a opět byly dohady ohledně počítání PT. Jezdci se dohodli, provedli se korekce a pohár za nejlepšího jezdce putuje zásluhou Zdenko Kunáka do slovenských Košic. Druhý skončil rakouský René Klockner a na třetím velmi pěkném místě český jezdec Jakub Plechač.

Předávání cen

Dojeto, vytištěny výsledky a je ponechána dvacetiminutovka na protest, se kterým nikdo nepřišel. Takže trochu zmatku při přípravě pohárů a cen před vyhlášením výsledků, ale vše se řeší a může se přistoupit k tomu, co uzavírá každý závod. Vyhlášení výsledků. Pochopitelně oceněni byli vítězové všech finálových skupin a juniorští vítězové. Ještě zjistit přesně věk jezdců, také někdy problém.
Dojeto, dobojováno, ceny rozdány. Pořádajícím patří potlesk, který ale opravdu potěší. Dovolte mi, aby jim jako vedoucí sekce RCACR touto cestou poděkoval. V prvé řadě společnostem Lestr Models a Mibosport za podporu tohoto závodu. Bez dobrého týmu pořadatelů se nedá náročný závod pořádat. Děkuji Jaromíru Valáškovi a Vladimíru Šulcovi za maximální pomoc při vedení závodu. Potom samozřejmě zbývá všechno sbalit a uvést prostory do původního stavu. Odjíždíme za tmy a čeká nás 200 km domů. Přiznám se, že já jsem byl hodně unavený a myslím si, že z týmu pořadatelů každý. Ať už stojíte na empire, nebo sedíte u měření, nebo spravujete po 85 dráhu, nebo provádíte technickou kontrolu modelů - třídenní soutěž je náročná. Ale krásná a zavazující. Příště to musí být ještě lepší. Máme se totiž opravdu na co těšit. Zástupcům ČR se podařilo na zasedání AGM EFRA v Bruselu získat pro naši kategorii Mistrovství Evropy. Na začátku roku 2011 nastane hodina pravdy a my určitě chceme uspět. Přijedou k nám nejlepší jezdci z celé Evropy. Tak ať se k nám rádi vracejí, třeba do Hrotovic.

Václav Strupek
Předseda sekce ET RCACR

Za fotografie děkujeme Vláďovi Šulcovi - celou galerii je možné si prohlédnout ZDE

Kompletní výsledky závodu najdete ZDE

Junior Michal Orlowski z Polska se konkurence rozhodně nelekl a jezdil perfektně!

Vítěz Zdenko Kunák, druhý René Klöckner a třetí Kuba Plechač. Tři nejlepší ve Stock.

Tři nejlepší v Modified. Tady na české zastoupení bohužel nezbylo místo. David Ehrbar, Toni Rheinard a Steen Graversen.